Autor stránek

Autor stránek

Jsem nástrojem dobra,
bojovníkem temnoty,
jsem splozen ze zla,
však pln dobroty.

Segoves

v proudu myšlenek

Jedna z nových myšlenkových improvizacích s nádechem vtipu, ironie a sarkasmu.

*****************************************************************************************************

POMNÍKY LÁSKY

Stojím sám na mostě, vstříc hledím temnotě,
ve které tvá postava mizí s šepotem,
za tebou hledím s voňavým růží pugetem
a chtěl bych křičet pravdu o mé bolesti,
jenž nitro mé sžírá, avšak brání mi v tom přehršel hrdosti
i důstojnost člověka se tomu spírá,
a tak tam sám stojím v hluchém tichu
a snažím se hájit svojí pýchu.

Stojím tam sám v té prosté temnotě,
v tom tichu prázdnotě,
do kterého pronikají,
jen tvé vzdalující se kroky,
jak ode mě spěchají,
spolu s nimi se ztrácí jejich zvuky
, nové štěstí hledají.



Upouštím puget růží,
který tiše dopadá na kamennou dlažbu mostu,
samota mé srdce souží,
ztrácím svůj cíl a cestu
….jen proradná naděje…
pořád mi šeptá..
že k návratu mé milé názor dospěje,
zoufalství mé na to čeká.

Už konečně táhni ty proradná naděje!
Kdyby si chcípala jako první,
člověk by dokázal změnit své postoje,
čelit zítřkům s průrazností jak stroj parní!
a neohlížel se stálé vzad
a nestál na mostě promoklý,
jak bez domova chudák,
v srdci svém zahořklý.

Až se z toho jednou člověk vyspí,
,jak po noci s lehkou děvou a láhví wisky
a umoudří se svým nitrem,
tak začne pohrdat tím lásky citem
a litovat toho času,
kdy jak vůl před porážkou čekal na spásu
a ze všeho horoucně začne nenávidět naději,
která sice brání tomu, že se lidé v žalu upijí,
uzavřeni ve svém domu,
ale celou dobu jim přitom lže drze,
jak žena muži o nemanželském synu
a z toho že má čerpat člověk svou sílu?
Z trapné lživé iluze?
Jak člověk se začne cítit stupidně a uboze,
v tom trapném, dlouhém okamžiku procitnutí....

Já vůl! Na co jsem to čekal,
když život můj v času spěchal
a spolu s ručičkami hodinek
kupředu tikal.

Tolik možností jsem nechal utonout v času,
tolik přehršlostí nabízejíc ukojení i krásu
a já vůl jen čekal!

Člověk obohacen o tuto zkušenost,
jenž mu cennější než kdejaká písemnost,
připadá si jak starý moudrý kmet,
s nímž moudrost sdílí už jen svět
a každou chvílí by chtěl vyprávět srdcím nezkušeným,
svým hlasem pevným a gestem roztřeseným,
podpírajíc se svou holí!
Jak naděje duchu škodí
a že hnát by jsme ji měli spolu s láskou do polí.
Vyprávěl by jak starý vousatý prorok s vrásčitou tváří!
Ať se lidé nemilují a jen se páří,
bez citů na nárok.
A za svými slovy stál by si pevně, stejně jak skála,
která nesleví a z místa se nehne.
S Rozpaženými pažemi hlásal by moudrost skoro boží,
že ženy jsou krávami, co život mužům boří.....

Ale jak se říká čas rány zhojí
i zatrpklého zklamaného člověka,
jehož láska bolí.
A stane se to co se vždy stane,
když uplyne menší odluka,
že zatrpklý prorok znovu omládne,
když upoutá jej nějaká dívka
a zahodí hůl
a opět jak vůl
s pugetem růží,
láskou žije a touží,
svět najednou je tak krásný
a s ústy plné básní zpívá štěstí
....než...než opět dostane pěkně pěstí,
pak opět všechno pohasne.....

Člověk se chybami prý učí,
já řekl bych že spíš jak vůl jen v chlívu bučí
a tu moudrost kterou od boha vzal,
za nestálou lásku v kartách promrhal a
navěky budiž mu pomníkem jeho lásky
bučivý zvuk jeho i jeho krásky!

Bůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůů! : )
Druidská poučka: "pravda proti světu"
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one